Do utkání proti švédské Frölundě sparťanští trenéři při zranění Devina Shorea vytáhli na výpomoc z Litoměřic zkušeného mistra světa Jakuba Klepiše. Ten si v jednačtyřiceti letech v našem dresu odškrtl debut. „Na Spartě jsem s hokejem začínal, a když jsem odcházel, tak jsem si v duchu říkal, že se jednou vrátím. I kdyby to bylo na jeden zápas, tak jsem si to moc užil a můžu si odškrtnout další ze svých snů,“ vyprávěl po utkání.
Užil sis svůj debut ve sparťanském dresu?
Řekl bych, že zahrát si za Spartu je sen každého hokejisty. Na Spartě jsem s hokejem začínal, a když jsem v nějaké čtvrté, páté třídě odcházel, tak jsem si v duchu říkal, že se jednou vrátím. Přišlo to až teď. Sice to bude asi jen na chvilku, ale i kdyby to bylo na jeden zápas, tak jsem si to moc užil a můžu si odškrtnout další ze svých snů.
Jak se to vlastně celé seběhlo?
Bylo to opravdu hodně narychlo. Po odehraném zápase doma v Litoměřicích už jsem byl skoro v Praze, ale nakonec jsem se musel vracet zpátky pro batoh. Volal mi Patrik Martinec, který se bavil s Jaroslavem Hlinkou. Ptali se, jestli nechci přijet. Jiná odpověď než „ano“ tady asi neexistovala. Přestože je mi jednačtyřicet a už jsem něco odehrál, byl jsem trochu nervózní, a to jak večer před tím, tak i dneska před zápasem.
Měl si vidinu toho, že by se start v našem dresu mohl povést?
Člověk to v hlavě měl, ale určitě to nebyl jeden z důvodů, proč jsem podepsal v Litoměřicích. Chtěl jsem si zahrát hokej, protože ho chci pořád hrát, pořád ho miluju. Možné starty za Spartu pro mě jsou pouze krásný bonus.
Mohl sis na svůj debut přát těžšího soupeře, než kterým je Frölunda?
Byl jsem z toho nervózní. Když jsme měli mítink, tak jsem viděl nějaké klipy. Viděl jsem tu rychlost, s jakou hrají. Nakonec bych ale neřekl, že to bylo zas tak hrozné.
Jak náročná je s přibývajícím věkem příprava?
Čím jsem starší, tím je to těžší. S věkem toho člověk musí dávat čím dál tím víc. Musí dělat věci navíc, aby mladým klukům mohl stačit, což jsem poznal v Litoměřicích, protože tam je hodně mladých kluků. Stíhat je na tréninku není pokaždé úplně sranda, ale já to mám rád.
V Litoměřicích hraje spoustu kluků, kteří by v budoucnu mohli hrát za Spartu. Naplňuje tě role mentora?
Polovině bych mohl dělat tátu. (směje se) Kluci mě do kabiny suprově přijali. První den mi vykali, druhý den už si ale dělali srandu z mých vlasů. Jsem za to strašně rád, a je to také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl právě pro Litoměřice.
